Lubomír Šlapeta (1908–1983) byl český architekt, spolu se svým bratrem-dvojčetem Čestmírem Šlapetou působili v Ostravě a Olomouci, kde realizovali řadu vynikajících příkladů funkcionalistické architektury. Jen v Olomouci je jich desítka, např. na adrese Polívkova č. 35 je k vidění Nakládalova vila, v ulici Na Vozovce č. 33 Kousalíkova vila.
Bratři se narodili v Místku. Absolvovali Odbornou školu stavitelskou v Brně. Po maturitě studovali ve Vratislavi na Akademii umění a uměleckých řemesel. V roce 1930 se vydali na studijní cestu do Paříže a potom do USA.
Po návratu do vlasti Lubomír přesídlil v roce 1937 do Olomouce. Od konce 30. let rozšířil svůj zájem z problematiky bydlení v rodinném domě také na kulturní stavby, zejména divadla a kulturní domy. Po skončení 2. světové války stál v roce spolu s J. Zrzavým u zrodu katedry výtvarné výchovy na obnovené Univerzitě Palackého v Olomouci, kde pak také přednášel o bytové kultuře. Nedlouho po komunistickém převzetí moci byl roku 1949 nucen univerzitu opustit. Za kritické postoje vůči vládnoucímu režimu byl vyloučen ze Svazu architektů ČSR, čímž mu byla práce samostatného architekta znemožněna. V letech 1966–1969 se podílel na projektech v západním Berlíně a v Brazílii. Po návratu z Německa pracoval na drobnějších úkolech převážně pro soukromé investory a většinu tvůrčí energie směřoval k úpravám chrámových interiérů.
Lubomír Šlapeta zemřel roku 1983. V roce 1990 byl rehabilitován rektorem Univerzity Palackého v Olomouci Josefem Jařabem a v následujícím roce rovněž Obcí architektů.
Umění
Možný popis každé kategorie
