Josef Dobrovský byl významným českým filologem, historikem a zakladatelem slavistiky v českých zemích. Narodil se 17. srpna 1753 v Ďarmotech u Raabu v Uhrách. Roku 1787 přišel do generálního semináře pro výchovu kněží v Hradisku u Olomouce, kde se stal prorektorem a v roce 1789 také rektorem. Svůj úřad vykonával vzorně, avšak po smrti Josefa II. byly generální semináře zavřeny a Dobrovský se vrátil do Prahy.
Byl synem vojína Jakuba Doubravského. Jeho otec byl přeložen do Klatov a rodina se usadila v Horšovském Týně. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy, dokončil zde také studium teologie. Léta působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V roce 1787 byl vysvěcen na kněze. Téhož roku se stal prorektorem a později rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce. V Olomouci připravil své Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur). V roce 1790 však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal mnoho zásadních prací pro slavistiku, filologii i historiografii. Ačkoli nepsal česky a nevěřil v budoucnost českého jazyka, bývá řazen do české literatury, protože se na záchraně českého jazyka svými filologickými pracemi výrazně podílel.
Pomáhal zakládat Královskou společnost nauk a také Národní muzeum. Měl vliv i na mladou generaci osvícenců. Jeho žáky byli František Palacký i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace zde 6. ledna 1829 zemřel.
Umění
Možný popis každé kategorie
