Jan Kryštof Handke (1694–1774) je významným představitelem moravské vrcholné barokní malby a autorem unikátního vlastního životopisu. Jeho tvorba zahrnuje řadu pláten s náboženskými i profánními náměty. V Olomouci ozdobil svými malbami kapli Božího Těla (na Konviktu), baziliku minor na Sv. Kopečku i kostel Panny Marie Sněžné.
K nejznámějším realizacím patří jeho monumentální nástěnné malby, zejména výzdoba interiéru kaple Božího Těla v bývalém jezuitském konviktu. Spolu se sochařem Filipem Sattlerem zde Handke vytvořil jeden z nejpůsobivějších moravských barokních interiérů. Handkeho nástropní freska na téma Vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary je typickou ukázkou jinotajné barokní alegorie. Jedním z nejzdařilejších obrazů, odrážející ohlas české malby z okruhu Petra Brandla, je plátno s námětem svatého Augustina v poutním chrámu na Svatém Kopečku. V tomto kostele Handke dále vyzdobil pendantivy kupole čtyřmi monumentálními alegoriemi světadílů.
Postupně se ovšem do Handkeho tvorby vkrádá poněkud rutinní přístup a původně bohatou barevnou paletu střídají znělé lokální tóny. Příkladem této tendence mohou být oltářní plátna ze života sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly nacházející se v bočních kaplích olomouckého kostela Panny Marie Sněžné.
Handke dožil svůj umělecky plodný život v péči své dcery Jany Františky. Zemřel roku 1774 ve svém domě a pochován byl v dnes již neexistujícím olomouckém kostele Panny Marie na Předhradí.