Rakouský vojevůdce a český šlechtic Jan Josef Václav Radecký z Radče se stal legendou už za svého života. Sloužil v armádě rakouského mocnářství a byl pobočníkem maršála Laudona. Za napoleonských válek se dočkal postupu. V roce 1829 se stal velitelem olomoucké pevnosti. Pobýval v Edelmannově paláci, na kterém je od roku 1892 umístěna jeho pamětní deska.
Od roku 1813 byl jako polní maršálek náčelníkem generálního štábu armády Karla Schwarzenberka. Byl autorem spojeneckých plánů bitvy národů u Lipska roku 1813. V únoru 1829 se Radeckému dostalo povýšení do hodnosti generála jezdectva a v listopadu téhož roku obdržel místo velitele olomoucké pevnosti. Po ročním působení v Olomouci převzal v roce 1831 velení rakouské armády v Lombardii a Benátsku. Se severní Itálií a revolučním rokem 1848 je spjato Radeckého nejslavnější období. V bitvě u Custozzy porazil italskou armádu sardinského krále Karla Arberta, který byl tímto nucen žádat o příměří. Definitivní porážku zasadil Radecký sardinskému králi v bitvě u Novary. Radecký pak působil až do roku 1857 jako guvernér lombardsko-benátského království.
Během svého pobytu v Olomouci v letech 1829–1831 sídlil v Edelmannově paláci na Horním náměstí. Od roku 1892 je zde umístěna pamětní deska.
