Základní informace
Do pohádkového světa, jehož tvarosloví určovala hravá secese, se vrací vila Hofmanových. Pohádkový nádech mají i okolnosti vzniku. Dům totiž pro dceru olomouckého architekta Karla Starého st., projektoval její bratr Karel Starý ml.
Obě děti podědily po otci výtvarné vlohy, sama Ludmila byla dobrou malířkou. Vztah investorky i autora k estetičnu je na řešení domu patrný. Součástí domu je i výtvarný ateliér s velkými okny.
Když se Ludmila v roce 1911 provdala za ředitele Občanské záložny Antonína Hofmana, toužili po reprezentativním domě. Logicky se nabídl Ludmilin mladší sourozenec. Talentovaný Karel měl za sebou studia u věhlasného architekta Jana Kotěry a práci v otcově architektonické kanceláři. Do Olomouce si ze studií přivezl cit pro „měkké, lyrizující pojetí s až šperkařsky cítěným detailem, příznačné pro pozdní pražskou secesi“.
Klasický hranol nájemní vily s půdním polopatrem, typický stavební styl Úřední čtvrti, zde vůbec nepůsobí tuctově. Nápaditý architekt ho totiž ozvláštnil dvěma arkýři ve tvaru elipsy, které stavbě dodávají cosi z vlídnosti barokních letohrádků. Průčelí dotváří fontána, půlkruhová polovalba štítu a bohatý štukový dekor, arkýř změkčuje i boční fasádu. Oválné medailony a další prvky dodávají stavbě dojem klenotu.
Dům zůstal krásný, byť k němu byla v roce 1929 připojena puristicky pojatá přístavba.