Olomouc na špici žebříčku Lonely Planet!



Třetí rok, třetí skvělá vizitka prestižního světového průvodce. Lonely Planet sestavil nový žebříček nejkrásnějších, leč málo známých turistických destinací. Na prvním místě se neumístily horké prameny Islandu, skály Gibraltaru, Odysseova Ithaka či město Lucemburk, ale historické centrum Olomouce!

Miniprůvodce Tajná Evropa představuje turistům padesátku míst z různých koutů Evropy. „Olomouc je turistickou obdobou osobité restaurace, která je vaším malým osobním tajemstvím. Hlavní náměstí patří mezi nejvíce okouzlující v zemi, obklopeno historickými budovami a ozdobeno Sloupem Nejsvětější Trojice pod ochranou UNESCO. V ulicích centra jsou roztroušeny překrásné kostely, z nichž mnohé hostily vzrušující historii. Prozkoumejte základy starobylého olomouckého hradu v Arcidiecézním muzeu, které musíte vidět, a poté se vydejte do jedné z mnoha hospůdek či minipivovarů,“ láká největší světový vydavatel průvodců. Už před dvěma lety přitom totéž vydavatelství ocenilo Olomouc zařazením do žebříčku deseti nejkrásnějších skrytých pokladů Evropy a vloni pak znovu jako součást doporučené destinace Morava.

„Je to krásné a pro nás současně překvapivé. Lonely Planet je mezi turistickými průvodci něco jako Michelin v gastronomii, vnímám to jako vítězství v turistické olympiádě,“ reagoval na první zprávy o vyznamenání Olomouce primátor Martin Major. „Velice mě těší, že odborní redaktoři tohoto nakladatelství skutečně oceňují krásu našeho města, jeho malebnou atmosféru a jedinečnost. Olomouc je zaujala mimo jiné tím, že nabízí stejné architektonické skvosty jako Praha, ovšem bez nutnosti prodírat se davy turistů. To je určitá komparativní výhoda našeho města, i když po opakovaných pochvalách od nejčtenějšího průvodce možná jen dočasná,“ uvedl primátor Major s úsměvem. „Věřím, že se takto podaří představit naše krásné město dalším a dalším turistům,“ dodal náměstek primátora Jan Holpuch. „Myslím si, že označení jako skrytý poklad či neobjevené místo dodají Olomouci ještě silnější punc atraktivity a vzbudí u potenciálních návštěvníků větší zájem.“

Olomouc se snaží o kvalitní systematickou propagaci svých krás už léta a v poslední době tato snaha sklízí hmatatelné plody. Statistiky i prostý pohled do ulic v centru města potvrzují, že turistů v Olomouci opravdu přibývá, město je už součástí nabídek cestovních kanceláří, například na jednodenní výlety z Prahy, či jako součást trasy Vídeň–Krakov. „Určitě pomohla větší propagace ve spolupráci s agenturou CzechTourism, která Olomouci věnuje více prostoru než dříve,“ říká Karin Vykydalová, vedoucí oddělení cestovního ruchu. „Pochvaly od Lonely Planet samozřejmě pomohou, ideálně to funguje tak, že na základě těchto doporučení sem návštěvník přijede, je spokojen a doma pak Olomouc doporučí svým známým,“ dodává Dušan Gavenda ze stejného oddělení. Průvodce Lonely Planet Secret Europe je v elektronické podobě zdarma ke stažení na www.lonelyplanet.com/secret-europe.

 

Informační centrum

Informační centrum

i Horní náměstí
podloubí radnice
779 11 Olomouc

Otevřeno: denně 9:00–19:00
tel.: (+420) 585 513 385, 392
E-mail:

 

Mapa

Mapa města
 

Olomouc region Card

Olomouc Region Card

Olomouc region Card je turistická slevová karta, díky které můžete při návštěvě Olomouce výrazně ušetřit. Jejím zakoupením si zajistíte zlevněné či zcela volné vstupné.

 
Út 10. 12.

1°C
oblačno
 

Historie města

sdílet

Gotická Olomouc

Kdy bylo založeno královské město Olomouc přesně nevíme. Nedochovala se totiž jeho zakládací listina. Stalo se tak patrně před rokem 1246 za krále Václava I. O postupném připojování předměstských osad svědčí příchod žebravých mnišských řádů.

Po minoritech, kteří založili v západní části Předhradí klášter s kostelem Panny Marie „U sv. Františka“, se mezi lety 1238–1240 usadili na Michalském návrší dominikáni, následovaly klarisky v sousedství minoritů.

Poslední z raně středověkých klášterů patřící dominikánkám, u sv. Kateřiny, a poprvé zmiňovaný roku 1287, byl situován až na jihozápadním okraji města. Zástavbou Horního a Dolního rynku se pak obchodní centrum přesunulo z Předhradí do nového města. Roku 1261 byla městu králem Přemyslem Otakarem II. povolena stavba kupeckého domu. Z roku 1267 pochází nejstarší známý otisk městské pečeti. Motiv šachované orlice v městském znaku se zachoval po celou dobu existence města až do současnosti.

Poslední Přemyslovci

První zmínka o olomouckých hradbách pochází až z roku 1283, město však své opevnění mělo dříve. Podle pramenů již roku 1253 odolalo náporu dobyvatelů. Toho roku došlo u Olomouce k bitvě mezi českým vojskem markraběte Přemysla Otakara II. a Kumány uherského krále Bely. České vojsko v bitvě podlehlo, město Olomouc se však vetřelcům dobýt nepodařilo.

Řadu významných olomouckých biskupů, politiků a královských rádců rozšířil roku 1247 Bruno ze Schauenburgu, spolutvůrce státní politiky Václava I. i Přemysla Otakara II. Biskup Bruno se zúčastnil v letech 1254 a 1266–1267 obou Přemyslových křížových výprav do východního Pruska, podporoval i královu snahu o získání římské koruny. Na severní Moravě kolonizoval rozsáhlá území. Z jeho doby pochází i znak olomouckých biskupů – šest stříbrných obrácených hrotů ve dvou řadách na červeném poli. Další požár katedrály v roce 1265 zapříčinil, že i biskup Bruno patří k jejím stavebníkům. Při Brunově přestavbě zcela zanikla, až na západní průčelí a kryptu, románská podoba katedrály.

Datem 4. srpna 1306 se Olomouc zapsala do dějin státu v období středověku snad nejvýrazněji. Bohužel neblaze – v tento den byl v sídle olomouckého kapitulního děkana zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Ruka neznámého vraha tak nejen překazila královo válečné tažení do Polska, ale způsobila i vymření významného českého panovnického rodu po meči.

Lucemburkové

Období vlády Lucemburků bylo obdobím rozkvětu Olomouce. V privilegiu krále Jana Lucemburského z roku 1314 bylo město jmenováno jako „první na Moravě“. Roku 1352 jej označil jako hlavní město Moravy i markrabě Jan. Skutečností ovšem bylo, že o prvenství Olomouc stále soupeřila s Brnem, pro dvě části Moravy byly vedeny dvoje zemské desky, stejně tak zemský soud zasedal střídavě v obou městech. Ve městě ovšem kvetl obchod, a to domácí i dálkový, přibývalo výročních trhů, kolem roku 1340 se objevují i první zprávy o cechovních řádech řemeslníků.

Od roku 1352 bylo město řízeno magdeburským právem, roku 1378 vydal markrabě Jošt povolení ke stavbě radnice. A co víc! Na konci 14. století mělo v Olomouci právo vařit a šenkovat pivo kolem 300 várečných domů. Nelze nezmínit skutečnost, že v letech 1334–1351 seděl na olomouckém biskupském stolci kancléř českého království a levoboček českého krále Václava II. Jan Volek. I on byl blízký českému panovníkovi. Karel IV. ještě jako markrabě založil z jeho podnětu nedaleko Olomouce na vrchu Tepenci hrad, za jeho působení bylo olomoucké biskupství spolu s moravským markrabstvím a opavským knížectvím vyhlášeno za přímé léno českého království. Významná stavební huť biskupa Jana Volka pracovala mimo jiné na stavbě ambitu při dómu sv. Václava i na zaklenutí vlastní katedrály.

Katolická bašta

V době husitských válek byla Olomouc baštou římskokatolické církve. Již v červenci roku 1415 došlo ve městě k upálení dvou stoupenců husitství – studenta pražské univerzity a jeho společníka. Proviněním neznámých odsouzených „kacířů“ byl veřejný odpor při protihusitském kázání kněze v nejmenovaném olomouckém kostele. Po volbě Jana Železného roku 1418 olomouckým biskupem nebylo pochyb o tom, že město stojí, na rozdíl od svého okolí, na straně protihusitské. Přes stále hrozící nebezpečí zůstala Olomouc nedobyta. V jejím okolí došlo roku 1425 k rozboření kartuziánského kláštera v Dolanech i poboření kláštera Hradisko roku 1432. Kartuziáni pak přesídlili do Olomouce na Předhradí, kde si svůj klášter vystavěl také řád augustiniánů. Hospodářská stagnace byla částečně kompenzována udělením dalších výročních trhů i privilegiem z roku 1422, kterým Zikmund Lucemburský městu povolil razit vlastní mince. Mimochodem – jedná se o nejstarší dochované městské mincovní privilegium na Moravě.

Po polovině 15. století se Olomouc stala opěrným bodem misijních cest minoritského generálního vikáře a kazatele Jana Kapistrána v letech 1451 a 1454. Jeho kázání proti utrakvistické církvi a proti Židům našla živnou půdu. Roku 1454 došlo k vypuzení Židů ze všech moravských královských měst, tedy i Olomouce. Na místě olomouckého kázání byl z Kapistránova podnětu založen klášter františkánů - bosáků. Jak odhalil nedávný archeologický průzkum, dlouhá staletí nevědomky šlapali věřící v klášterním kostele po židovských náhrobcích, použitých jako stavební materiál v podlaze.

Dalším neklidným obdobím byly česko–uherské války. Roku 1469 byl v Olomouci dokonce prohlášen českým králem uherský král Matyáš Korvín. Spory mezi uherským a českým králem byly urovnány až tzv. mírem olomouckým roku 1479. Roku 1469 ovšem vznikl ve městě neopatrností uherských vojsk ničivý požár. Další velká pohroma v podobě požáru pak potkala město i roku 1492, kdy shořela do základů více než třetina města. Stavební ruch v 15. století zahrnoval nejen nově vystavěné i obnovované domy měšťanů a šlechty, ale znamenal i budování řady významných staveb, jako je radnice s orlojem či městský farní kostel sv. Mořice.

FOTOGALERIE