Olomouc na špici žebříčku Lonely Planet!



Třetí rok, třetí skvělá vizitka prestižního světového průvodce. Lonely Planet sestavil nový žebříček nejkrásnějších, leč málo známých turistických destinací. Na prvním místě se neumístily horké prameny Islandu, skály Gibraltaru, Odysseova Ithaka či město Lucemburk, ale historické centrum Olomouce!

Miniprůvodce Tajná Evropa představuje turistům padesátku míst z různých koutů Evropy. „Olomouc je turistickou obdobou osobité restaurace, která je vaším malým osobním tajemstvím. Hlavní náměstí patří mezi nejvíce okouzlující v zemi, obklopeno historickými budovami a ozdobeno Sloupem Nejsvětější Trojice pod ochranou UNESCO. V ulicích centra jsou roztroušeny překrásné kostely, z nichž mnohé hostily vzrušující historii. Prozkoumejte základy starobylého olomouckého hradu v Arcidiecézním muzeu, které musíte vidět, a poté se vydejte do jedné z mnoha hospůdek či minipivovarů,“ láká největší světový vydavatel průvodců. Už před dvěma lety přitom totéž vydavatelství ocenilo Olomouc zařazením do žebříčku deseti nejkrásnějších skrytých pokladů Evropy a vloni pak znovu jako součást doporučené destinace Morava.

„Je to krásné a pro nás současně překvapivé. Lonely Planet je mezi turistickými průvodci něco jako Michelin v gastronomii, vnímám to jako vítězství v turistické olympiádě,“ reagoval na první zprávy o vyznamenání Olomouce primátor Martin Major. „Velice mě těší, že odborní redaktoři tohoto nakladatelství skutečně oceňují krásu našeho města, jeho malebnou atmosféru a jedinečnost. Olomouc je zaujala mimo jiné tím, že nabízí stejné architektonické skvosty jako Praha, ovšem bez nutnosti prodírat se davy turistů. To je určitá komparativní výhoda našeho města, i když po opakovaných pochvalách od nejčtenějšího průvodce možná jen dočasná,“ uvedl primátor Major s úsměvem. „Věřím, že se takto podaří představit naše krásné město dalším a dalším turistům,“ dodal náměstek primátora Jan Holpuch. „Myslím si, že označení jako skrytý poklad či neobjevené místo dodají Olomouci ještě silnější punc atraktivity a vzbudí u potenciálních návštěvníků větší zájem.“

Olomouc se snaží o kvalitní systematickou propagaci svých krás už léta a v poslední době tato snaha sklízí hmatatelné plody. Statistiky i prostý pohled do ulic v centru města potvrzují, že turistů v Olomouci opravdu přibývá, město je už součástí nabídek cestovních kanceláří, například na jednodenní výlety z Prahy, či jako součást trasy Vídeň–Krakov. „Určitě pomohla větší propagace ve spolupráci s agenturou CzechTourism, která Olomouci věnuje více prostoru než dříve,“ říká Karin Vykydalová, vedoucí oddělení cestovního ruchu. „Pochvaly od Lonely Planet samozřejmě pomohou, ideálně to funguje tak, že na základě těchto doporučení sem návštěvník přijede, je spokojen a doma pak Olomouc doporučí svým známým,“ dodává Dušan Gavenda ze stejného oddělení. Průvodce Lonely Planet Secret Europe je v elektronické podobě zdarma ke stažení na www.lonelyplanet.com/secret-europe.

 

Informační centrum

Informační centrum

i Horní náměstí
podloubí radnice
779 11 Olomouc

Otevřeno: denně 9:00–19:00
tel.: (+420) 585 513 385, 392
E-mail:

 

Mapa

Mapa města
 

Olomouc region Card

Olomouc Region Card

Olomouc region Card je turistická slevová karta, díky které můžete při návštěvě Olomouce výrazně ušetřit. Jejím zakoupením si zajistíte zlevněné či zcela volné vstupné.

 
Po 19. 08.

22°C
polojasno
Út 20. 08.

23°C
jasno
 

Historie města

sdílet

Zkáza i rozkvět města v období baroka

Velmi citelně zasáhla město Olomouc třicetiletá válka. Ovšem ani události, které jí na počátku 17. století předcházely, nebyly nijak radostné. Nástupci Stanislava Pavlovského na biskupském stolci, kardinálu Františku Dietrichštejnovi (1599–1636), nelze upřít zásluhy při stavební činnosti.

Jím budovaný dómský presbytář v letech 1616–1618 patří na samý počátek barokní architektury v českých zemích. Za téhož biskupa a jeho výrazného přispění ovšem byla definitivně ztracena náboženská svoboda ve všech moravských královských městech včetně Olomouce. Nekatolíci se do městské rady vrátili jen nakrátko za podpory stavovského poselstva roku 1619.

V únoru 1620 vzdávali olomoučtí měšťané spolu s moravskými stavy hold „zimnímu králi“ Fridrichu Falckému. V téže době probíhal ve městě proces s holešovským farářem Janem Sarkandrem. Kněz obvinění z velezrady a spojenectví s polským vojskem, které tehdy vytáhlo na Moravu na pomoc císaři Ferdinandovi, popíral i na mučidlech. Dne 17. března 1620 pak zraněním utrpěným při mučení podlehl. Řadu let po své smrti, roku 1993, byl Jan Sarkander prohlášen papežem Janem Pavlem II. za svatého. Kanonizační proces proběhl o dva roky později přímo v Olomouci.

Třicetiletá válka

Po porážce českých a moravských stavů na Bílé Hoře dostaly události rychlý spád. Již 11. ledna 1621 byla Olomouc bez odporu obsazena císařským vojskem. Zanedlouho byla městská rada obsazena císařovi věrnými katolíky. Téhož roku se neúspěšně pokusil o dobytí města krnovský markrabě Jan Jiří. Legendu o nedobytnosti města ovšem vyvrátilo roku 1642 po čtyřdenním obléhání švédské vojsko, vedené generálem Lennartem Torstensonem. Příčinou rychlé kapitulace nebylo pravděpodobně jen marné čekání na vojenskou pomoc císařských vojsk, ale zřejmě také špatný stav opevnění města. Jednou z intezivních činností, kterými se švédská posádka následně v Olomouci zabývala, byla stavba nového opevnění. Válkou zkoušená Olomouc pak zažila v letech 1642–1644 ještě několik neúspěšných obléhání císařským vojskem. Švédům se v Olomouci zalíbilo natolik, že zde setrvali dlouhých osm let a opustili ji až po zaplacení válečné náhrady roku 1650.

Situaci ve městě po jejich odchodu popsal výstižně císařský komisař Jan Jakardovský ze Sudic: „Ve městě Olomouci bylo před příchodem Švédů 700 městských, šlechtických a duchovenských domů; nyní ale ze 77 šlechtických a duchovenských domů je jenom 23 schopno k obývání, 18 je napolo zničených a 36 se zřítilo. Z 623 měšťanských domů je obydleno jen 145, napůl zničeno je 242, spadlo 236. Obyvatel bylo ještě roku 1640 přes 30 000, nyní jich není více než 1675.“

Tehdy mělo někdejší hrdé královské město skutečně namále. Císařský vojevůdce Raimund Montecuccoli je dokonce navrhl císaři k úplné demolici. Návrh naštěstí zůstal nevyslyšen. Snad díky hrdosti měšťanských i šlechtických obyvatel města, snad díky nepřerušené kulturní tradici, snad součtem těchto dvou i dalších faktorů se Olomouci podařilo přežít. A nejen to.

Barokní rozkvět

Po několika desetiletích se stala znovu výstavným městem. Velkým dílem k tomu přispěla i stavební činnost uměnímilovného olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteina – Castelcornu, jehož přičiněním v Olomouci projektovali stavby italští architekti, pracující jinak i pro vídeňský dvůr. Biskup přivedl do Olomouce také řadu sochařů, štukatérů a malířů. Umělci vysokých kvalit pak pracovali i na stavbách olomouckých premonstrátů, dominikánů a dalších.

Od roku 1655, kdy císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc pevnostním městem, probíhala také postupná výstavba nového barokního opevnění města. Ta byla završena až etapou tereziánskou v letech 1742–1756. Svou obranyschopnost měla možnost pevnost prokázat pouze jednou, a to roku 1758. Tehdy město úspěšně odolalo pruskému obléhání, k čemuž přispěl i slavný generál Laudon. Od této slavné události se již žádné vojsko s dobýváním Olomouce nezdržovalo (ostatně pevnost se dala obejít…). I tak byla událost z roku 1758 skutečnou slávou – císařovna v témže roce vylepšila městu znak a velitele pevnosti jmenovala polním maršálkem. Roku 1762 pak městu potvrdila výsadu používání titulu královského hlavního města.

Celé 18. století bylo na historické události více než bohaté. Kromě ran, kterými Olomouc prošla na jeho počátku, jako byl obrovský požár roku 1709 či morová epidemie v letech 1713–1715, šlo o řadu záležitostí o poznání příjemnějších. Například roku 1746 byla v Olomouci založena Josefem svobodným pánem Petrášem první učená společnost v rakouské monarchii s názvem „Societas incognitorum“. V roce 1770 bylo ve městě zřízeno stálé divadlo, velký význam mělo pro Olomouc povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777. Při svém pobytu v Olomouci roku 1767 zkomponoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart svou VI. symfonii F–dur. Poněkud méně radostný byl olomoucký pobyt v letech 1794–1797 pro francouzského generála J. P. Lafayetta, který tato léta trávil uvězněn v kasematech pevnosti.

FOTOGALERIE